Úvaha o nekompetentním státním úředníku, který selhal ve své práci

Žijeme v neutěšené době. V době, která bude mít dopad na celé společenství, na většinu tohoto světa, jako memento této doby. Možná je to stejně decimující jako válka, ale možná je to ještě horší – jedinec totiž ztrácí opěrné body, výhledy k lepším zítřkům, svobodu, jistotu a důvěru. A politici mlží. Hrají podivné hry, ve kterých se tvrdohlaví jedinci bouří, neboť si připadají jako pokusní králíci. Příznivci sci-fi doufají, že se jedná jen o jakousi chybu v Matrixu a zítra Mio zastaví kulky, stane se Vyvoleným a zvrátí svět zpět k normálnosti. Ovšem mezitím, namísto normálnosti připomíná dění kolem spíše normalizaci. A té jsme se už nikdy nechtěli dožít.



Tam nahoře se vesele kšeftuje s elementárními potřebami prostých lidí, miliardy létají z kapsy do kapsy, média převzala roli užitečného idiota a plní stránky a reportáže strašákem jménem Covid. Hlavní inženýr našeho lokálního chaosu vydává protichůdná opatření a rozkazy, kdy každý další popírá ten předchozí a bahno našeho rybníčku nejen že začíná nevábně smrdět, ale lidé v něm spočívající jej začínají mít více, než po krk.


A tak zatímco shůry se vše řídí jako firma na výrobu tunelů, dole začíná stav bezmoci, zoufalství, nasranosti a vzdoru zastiňovat výhled na jakoukoliv naději, brzký bod zlomu. Jedinec ráno vstane, dozví se kolik tisíc lidí je nemocných, kolik jich skomírá na JIPce, kolik z nich to neustálo. Pak se dozví, že si za to můžeme sami, že ty utažený šrouby na krev dostanou další závity navíc, že si za svoje, kvůli neschopnosti jednat musí koupit dražší roušky a že jestli se nenechá píchnout, nepustí ho ani na Mácháč. Pokud mu do toho ještě zavolá šéf se slovy: „Sorry Jardo, jsi skvělej chlap, ale jdeme do krachu, díky za všechno a měj se fajn…“ je hranice udržitelného tlaku Papinova hrnce překonána a jedinec, pln frustrací vyrazí do virtuálního světa. Mohl by samozřejmě jít do lesa – to se snad ještě může, ale jen v případě, že jej má za barákem. Pokud ne – nikam! Doma sedět a do zdi v roušce hledět - je přeci nouzový stav!



A tak usedá k jasu displeje a svoje frustrace jde řešit do virtuálního světa. Sice máme ještě svobodu slova a svobodu projevu, ale naši mocipáni si již všimli, že si voliči také všimli, a tak to sešněrovali zákonem o urážce majestátu. Svobodu projevu a slova pošlapali a tak nezbývá, než se vyzvracet a vyřádit na sociálních sítích. Ještěže jsme Češi a nepíšeme anglicky, neboť „socky“ nejsou dávno světem svobodným a cenzura zde řádí tak, že najednou zjistíte, že si nemáte s kým psát. Odcházejí houfně a zůstávají jen ti, co vás pramálo zajímají, nebo si s nimi kvůli jejich korektnosti nemáte co říct. Tak to napíšete na svoji zeď, dostanete možná pár lajků a pár „dobrých rad“ od expertů na všechno, jak byste se měli chovat korektně.

Ale vy se nechcete chovat korektně! Pokud si o někom myslím, že je kripl a mám k tomu pádný důvod, proč bych měl napsat, že je to můj miláček? Ani zde si tedy neulevíte, pokud máte balkón, můžete tak maximálně každé ráno poslat proletáře všech zemí tam, kam patří a vykročit vstříc dalšímu z promarněných dnů této doby.


Z pout Mordoru plného bezmoci a naštvanosti vás však může vytrhnout ještě větší rána. A neuštědří vám ji Sauron, nýbrž autorita nejvyšší. Smrt. Přijde bez pozvání, bez pozdravu, nad očekávání. Vezme si a odejde. Známého, kamarádku, tátu, babičku, syna, dceru, kohokoliv. A nyní se zastavte a znovu si v mysli projděte, co jste si doposud přečetli. Jsme v době, kdy nevidíme na to, co bude zítra.

Jsme naštvaní, frustrovaní, nemáme co jíst, nemáme práci, vyžití, nikam nemůžeme a kolem obchází divná nemoc, která se kamarádí se smrtí. Nejsou to úplně partneři, ale ten cizokrajný dovoz dokáže sám pozabíjet hodně přestárlých, umí také rychle podat pomocnou ruku spřáteleným potížím u mladších ročníků, a zúročit jejich zátěž z minulosti.



A do toho přispěchají samozvaní experti na všechno a začnou vyhrožovat mrazáky v ulicích, hromadnými kremacemi, převozem těl v kamionech… Užiteční idioti v médiích okamžitě ucítí šanci a jejich barvitost vyprávění atakuje již tak přeplněnou stoku smyšlenek v médiích napříč spektrem. Vy sedíte bezmocní, nevíte čemu věřit a do toho vám zavolají z nemocnice, že souboj skončil ve prospěch nemoci. Svět se zastavil, poslední zhasne…

Na druhé straně u telefonu slyšíte unavený hlas z pohřební služby, který vám vysvětluje, že dřevěnou rakev nyní nemůže nabídnout, protože jich aktuálně chybí v oběhu kolem deseti tisíc. A že si nemůžete vybrat čas kremace, protože jediná v dosahu 150 km je vytížena na 300 % bezpečné kapacity. Ale že květiny, řečníka a urnu zajistí bez problému k plné spokojenosti. Bojujete s myšlenkou, že sice váš blízký odejde z tohoto světa v „krabici od bot“, ale bude mít pěknou kytku a pak pěknou urnu, u vzpomínkového vyprávění zamáčknete slzu… Je to přeci o duši a ta se nejpozději za čtyřicet devět dnů vrátí v některé z nespočtu forem existence…


Sakra! Jak je tohle vůbec možné?!? Nemáme v čem pohřbívat, kde skladovat a kde spalovat? Co to je? Jak to, že nejsme připraveni? Jak se toto mohlo stát? Jsme snad rozvojová země??? Nikoliv, jsme jen země, kde se snaživí neodborníci dostávají až na nejvyšší posty. A zde, ihned po dosednutí začíná jejich mozek s rozhledem k plotu souseda chrlit návrhy na zlepšení života nás všech. Je to žába na prameni a to doslova. Naše nekorektní čtení právě začíná…



Trochu dlouhý úvod? Myslím, že na něj mám právo s ohledem na nynější situaci, o které se výše zmiňuji. O tíživé situaci, která vůbec nemusela v našem státě nastat. Bavíme se o době minulé, roku 2015, 2016 a 2017, kdy jsme se jako odborná veřejnost snažili vysvětlit autorovi Novely zákona o pohřebnictví (vedoucí oddělení pohřebnictví MMR ČR), že může nastat situace, kdy se pohřební služby mohou stát členy krizové infrastruktury a řešit zvýšený počet úmrtí. Kdy pohřební služby budou muset zvládat více převozů, více uložení ve svých chladících a mrazících zařízeních, aby ulehčily nemocničním a kremačním márnicím. A co se stalo?

Zpovykaný úředník se nám vysmál, a dokonce z původního zákona o pohřebnictví vyškrtl povinnost pohřební služby mít nejméně dvě pohřební vozidla, dnes stačí například pohřební službě v Praze k získání koncese potvrzení od nějaké jiné např. v Ostravě, že má od nich zapůjčené pohřební vozidlo a živnostenský odbor musí vydat koncesi i když je to evidentní podvod. Dnes některé pohřební služby nemají ani pohřební vozidlo, tudíž nejsou schopné reagovat v případě mimořádných opatření na transport zemřelých.


Náš požadavek, aby pohřební služba musela mít ve svém vlastnictví chladící a mrazící zařízení odpovídající průměrné kapacitě sedmi dní nám tento úředník také vyškrtl z Novely zákona o pohřebnictví roku 2017. Výsledkem v probíhající pandemii COVID-19 jsou přeplněné nemocniční márnice, protože pohřební služby nemají těla kam ukládat - když jim stačí smluvně pronajatá místa v márnicích krematorií (dle Novely-opět podvod)… A krematoria praskají ve švech, protože jim pohřební služby převezou těla z nemocničních márnic přímo do kremačních, aniž by si těla po nějakou dobu uschovala ve svých kapacitách, které ovšem podle Novely nemusí mít a stačí jim jen to potvrzení. Flagrantní podvod v režii Ministerstva pro místní rozvoj, oddělení pohřebnictví.



V návrhu odborné veřejnosti také bylo, že pohřební služby musí držet minimální počet rakví pro případ mimořádné události, jako je například dnešní pandemie COVID-19 a nárazová větší spotřeba rakví. Stalo se to, před čím jsme varovali. Některé pohřební služby se začaly předzásobovat, protože samy neměly dostatek rakví ani na svůj běžný provoz. Vykoupily sklady výrobcům rakví a přesto, že výrobci začali přidávat směny a soboty – neděle, mají prázdné sklady a sotva stačí alespoň částečně zvýšené požadavky pohřebních služeb plnit.


Na toto všechno jsme upozorňovali v návrzích odborné veřejnosti k Novele, ale již zmiňovaný úředník oddělení pohřebnictví na naše žádosti nereflektoval a Novelu zákona ještě změkčil a prosadil přes zásadní nesouhlas odborné veřejnosti.


V případě, že přijde třetí, čtvrtá vlna pandemie COVID-19, nebo ještě hůře virus zmutuje do nějaké nové podoby s větší mortalitou, předpokládáme již zásadní kapacitní nedostatek rakví a následné fatální problémy při pohřbívání. O tom si ale popovídáme v jiném příspěvku. Nicméně nynější situace padá na jeho hlavu a je jen s podivem, že jej MMR ČR kryje a nevolá jej k odpovědnosti za nynější situaci se zemřelými.


Závěrem se musím zeptat současné paní ministryně, která se tehdy jednání o Novele zákona o pohřebnictví osobně účastnila v pozici náměstkyně tehdejší ministryně Šlechtové, na jednu tíživou otázku. A sice – jak je možné, že člověk, který je přímo zodpovědný za nynější katastrofální stav a problémy v pohřebnictví, je stále vedoucím oddělení pohřebnictví na ministerstvu? Není s podivem, že schopní úředníci kvůli němu odcházejí a stále se nic neděje. On může za nedostatek pohřebních vozidel, nedostatečné márniční kapacity u pohřebních služeb, i za jejich nedostatečnou kapacitu pro skladové zásoby rakví!


Nebo je snad na ministerstvu nějaká lobby?? Někdo ho chrání, nebo platí? Nebo je pohřebnictví tak okrajové téma, že to nikoho nezajímá? A nenastal po 4 letech platnosti Novely zákona o pohřebnictví čas na její rekapitulaci a sjednání nápravy? Není nyní správný čas na urychlené zapracování našich praktických zkušenosti a dřívějších návrhů, které tuto situaci předpovídaly? Aby bylo dost pohřebních vozidel a těla se nemusela převážet návěsy, dostatek márničních míst u pohřebních služeb, aby nebyly nemocniční márnice paralyzovány a samozřejmě byl dostatek márničních míst v krematoriích? A konečně i dostatek rakví u každé pohřební služby.



Předpokládáme, že státní aparát vidí a je si vědom závažnosti tématu pohřebnictví, tento obor zavázal zvláštním zákonem a koncesí, která má nejen občanům ale především státu zaručit kvalitní výkon pohřebnického povolání a být připraven na mimořádné situace v pohřebnictví. Na prvním místě však musí zajistit státu bezproblémový chod pohřebnictví v případě mimořádných událostí jako je například nouzový stav, pandemie, mimořádné katastrofy, a tak podobně. A to v současné době není splněno.


Více na stránkách naší Asociace.


Autor je předseda Asociace pohřebních služeb v ČR a krizový manažer, který svá tvrzení opírá výhradně o archivovanou korespondenci mezi bývalou ministryní, tiskovým odborem, oddělením pohřebnictví MMR ČR v letech 2015 – 2017.

1,067 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše